Kolem motokrosu jsem se pohyboval od čtrnácti let, kdy jsem pak v malé garáži přestavoval panelky a kývačky jakýmkoliv způsobem, aby se tam večel zadní drapák, aby to bylo vyšší atd. K motokrosu jsem se dostal aktivně až ve 32 letech, což je na MX dost pozdě. Mým obrovským vzorem byl Franta Fürbacher, nynější předseda AMK Stříbro, který od osmdesátých let jezdil Suzuki 250 a pak přešel se svou ČZ 380/514 do veteránů klasik. Tohle všechno mě inspirovalo ke koupi Zetky.
Povedlo se to v září 2009, kdy jeden známý nutně potřeboval peníze na jiný motocykl a prodal mi svou ČZ. Byla to taková pojízdná katastrofa, ale měl jsem Zetku a to bylo hlavní. S přestavbou jsem začal hned v říjnu 2009, aby bylo na vše dost času. Sehnat dnes díly na tyto motocykly za trochu rozumnou cenu je totiž více než velký problém. Nicméně, to mě neodradilo.
Motorku jsem kompletně rozebral a začala show. Obroušení rámu až na kov, kontrola všech svarů a prasklin, to bylo nekonečné. Když jsem ale rám nastříkal, začal přistrojovat zadní kyvnou vidlici, tluniče, airbox . . . To byla nádhera, motorka doslova rostla pod rukama. Přední i zadní kolo dostalo nové pneumatiky, každý sebemenší díl měl svou barvu a moje představa byla pomalu realizována.
Přišlo na řadu i "srdíčko". Spodek motoru (převodovka, řazení, klika) vypadal podle předchozího svezení docela slušně a bez vůlí, tak mě čekal jen válec a píst, protože motor zvonil jak střeštenej. Když jsem ale změřil válec, zjistil jsem, že další výbrus už je nesmysl, tak jsem začal hledat na internetu jiný. Povedlo se a já koupil fungl nový válec, k tomu píst a chromované kroužky.
Nechal jsem si poslat i lepší sedlo, protažené až na komínovou nádrž a pak už jen dodělávky. To jsem si aspoň myslel. Motorka byla komplet, nalepená startovní čísla a začalo zkoušení a ladění motoru a odpružení na nedaleké louce. To se zdálo více než dobré a tak hned jak roztál sníh, začal jsem jezdit trénovat do Stříbra. Nechal jsem tam spoustu benzinu a potu, ale nechtěl jsem nadcházející sezónu 2010 podcenit, abych si neudělal ostudu.
Nic ale není bez problémů, to by byl ten život moc jednoduchý. Na jednom z tréninků mi na skoku, lépe řečeno na dopadu, praskl rám přímo u hlavy řízení. Motorku jsem stáhl kurtama a jelo se domů. Vše se dalo opravit, přidal jsem i nějaké výztuhy a mohlo se pokračovat. Na jednom z daších tréninků jsem zase rozpletl zadní kolo, osm drátů v řadě za sebou popraskalo. I to se dalo opravit a moto byla připravena na závody.
První závod byl 17.4. 2010. První rozjížďka pro mě byla více než obrovská neznámá, ale tři body jsem v ní získal. Do druhé mi opět nedovolila nastoupit prasklina na rámu (tentokrát u kyvné vidlice). Další závody jsem sbíral body a postupně i poměrně dost zrychloval. Motorka držela a jela. Zastavila mě až porucha vynutí na zapalovací cívce v poslední červnové rozjížďce před prázdninovou pauzou. Musel jsem odstoupit z pátého místa a to mě hodně mrzelo. Oba podzimní závody (4 rozjížďky) už problém nenastal. Bylo z toho celkově 11. místo v kategorii ČZ a druhý ve dvěstěpadesátkách.
Rok 2011 jsem ze zdravotních důvodů vynechal a naskočil do kolotoče až letos. Chodil jsem poctivě trénovat, odjel pár závodů, ale na celý pohár ne, protože mi to časově nedovolili jiné akce a aktivity. Začalo i Enduro na Husqvarně, aktivity spojené s AMK Planá atd. Na Zetku jsem ale nezanevřel, běhel letní pauzy přišel výbrus motoru, nová ložiska a gufera, seřízení a opravy podvozku a hlavně nové plasty, prachovky tlumičů a další díly. Moto je v pěkném stavu a doufám, že vynaložené prostředky a spousta hodin práce nebyli zbytečné. To ale posuďte sami v přiložené fotogalerii zde: amkplana.rajce.idnes.cz/CZ_250_-_513/
Jak to bude přístí rok, to opravdu netuším. Motorka je postavená tak, jak jsem si ji předtavoval, ale kalendáře a poháry kam můžu se Zetkou nastoupit jsou ještě nejisté. Uvidíme v březnu.
